neděle 6. března 2016

Postel... zase

Pcha. Pchááááá.

Koukej O., mám novou, lepší, než byla tamta.

Pcháááá.


středa 16. prosince 2015

Postel


Neměla jsem tu manželskou postel prodávat.

 Já vim!!!!!


neděle 21. června 2015

Poprvé


Dneska jsem poprvé v životě plakala štěstím.

Slzy jako hrachy to byly.


středa 8. dubna 2015

Mám první roli...


...hraju couru Miladu. Achjo...to je start divadelní kariéry.


sobota 18. října 2014

Konec sýrové omáčky

Je konec se sýrovou omáčkou z taveňáku!

Uvařila jsem: kotlety pečené na cibuli, nahoře šunka, posypané sýrem a přelité smetanou. K tomu smetanové šťouchané brambory. Během toho jsem stihla vyprat, uklidit koupelnu, shlédnout jeden díl historie.cs a naučit se na housle 8 koled! (vařilo se to nějak dlouho). Bylo to vynikající.

Prostě se to dá shrnout: UMÍM VAŘIT. Není pochyb.

Svému muži bych chtěla říct: jsem zvědavá, čím mě hodláš ohromit ty, hochu.

úterý 16. září 2014

Oskar

Milý Bože,

dík, že ses stavil. Vybral sis přesně tu chvíli, kdy mi bylo nejhůř. Možná jsi byl taky trochu uražený kvůli mému včerejšímu dopisu...

Když jsem se probudil, vzpomněl jsem si, že je mi devadesát let, otočil jsem hlavu k oknu a díval jsem se, jak padá sníh.

A v tu chvíli jsem uhádnul, že přicházíš. Bylo ráno. Byl jsem sám na Zemi. Bylo tak brzo, že i ptáci ještě spali, noční sestra paní Ducrová si nejspíš dala ve službě šlofíka a Ty ses snažil vyrobit úsvit. Šlo to ztuha, ale byl jsi vytrvalý. Nebe bledlo. Pumpoval jsi do vzduchu bílou, šedou a modrou, odstrkával jsi tmu a probouzel život. Bez oddechu, vůbec ses nezastavil. V tu chvíli mi došel rozdíl mezi Tebou a mnou: Ty jsi prostě neúnavej! Tebe nikdy nic neomrzí. Pořád v práci. Teď musím poslat den! Teď noc! Teď zase jaro! Teď je řada na zimě! Teď Peggy Blue! Pak Oskar! A šup, babi Růženka! Ty máš ale kořínek!

Pochopil jsem, že jsi přišel. Že mi říkáš svoje tajemství: dívej se na svět, jako bys ho viděl poprvé.

Tak jsem udělal, co jsi mi poradil, a snažil jsem se. Poprvé. Pozoroval jsem světlo, barvy, stromy,ptáky, zvířata. Cítil jsem, jak mi vzduch vniká do nosu a plní mi plíce dechem. Slyšel jsem hlasy z chodby jako pod klenbou katedrály. Cítil jsem, že žiju. Chvěl jsem se čistou radostí. Radostí, že jsem na světě. Byl jsem úplně okouzlený.

Dík, Bože, že jsi to pro mě udělal. Měl jsem pocit, že mě vedeš za ruku do srdce tajemství, abychom si je spolu prohlédli. Děkuju.

Na shledanou zítra, pusu

Oskar





středa 25. června 2014

Koukejte na něj!


Slzy jako hrachy mi tekly dojetím.

Zeptal se mě na jedinou věc: Verstehst du nicht deutsch? Und tschechisch ja?

Jinak je neskutečně obratnej a neskutečně milej. Fakt.